Stát: U.S.A. - Alabama, Mississippi, Lousiana a kousek Texasu Místa: Bitevník USS Alabama, kemp u města Mobile a New Orleans GPS Bitevník: 30.6817903N, 88.0144353W (Ukázat na mapě) GPS New Orleans: 50.19682N, 16.51558E (Ukázat na mapě) Jak se sem dostat: My to měli autem po cestě z Floridy do Californie, ale do New Orleans si určitě stojí za to i zaletět. Hlavně pokud máte rádi hudbu a festivaly. |
Stručný popis: Zarazil mě architektonický rozdíl mezi Floridou a státem Alabama. Hned za hranicemi bylo poznat, že nám začíná nová etapa cesty. Návštěva bitevníku určitě stála za to a pak dvě noci v New Orleans.. To byla paráda! Jedna velká rock 'n' roll párty. 🙂 |
TIP na ubytování v New Orleans |
Cena/výkon: Fantastické ubytování v původním stylu pánů otrokářů se snídaní a hlavně 2,4km od centra. Společných koupelen je více a jsou čisté 1 400Kč/osoba/noc. |
V New Orleans seženete ubytování, ale relativně daleko od centra od 500Kč/osoba/noc. |
Bára tradičně posílá své dojmy z cest přátelům a rodině. Ve finále je to docela zábavný čtení a věřím, že i někdo nezainteresovaný nalezne v článku zajímavé informace, takže ušetřím čas psaním vlastních dojmů a sdílím s vámi dojmy Báry, které případně doplním poznámkou psanou v kurzívě.
Čau, vypadá to, že toho máme hodně za sebou a taky že jo. Je to celkem…2000 km!!!! Takže pobřeží mexického zálivu za námi jak prd.
Floridu jsme opustili z rybářskýho parkoviště a jedeme směr Alabama. Tam díky aplikaci WikiCamps USA nacházíme placený kemp u města Mobile (30.6669858N, 87.9335736W). Spíme za cca $30 oba opět v autě, ale osprchovaný. Do Mobile ještě večer jedeme koupit nějaké jídlo na gril a pivo. Co je zajímavý, že celý město je v úrovni vody, jakože jedeš po silnici a místo trávy u krajnice je normálně vodní hladina. A spousta mlhy. Je mi to docela nepříjemný, ta voda je fakt blízko.
Ráno pereme a sušíme prádlo v pračce a sušičce na mince, jak z americkýho filmu. 🙂 Na dnešní den Milanovi chystám překvapení, na Trip Advisoru doporučují prohlídku bitevníku (USS Alabama) z druhý světový a ponorky. Teď to můžeme doporučit i my. Vidíš, kde bydleli, kde jedli, kde bojovali. Tohle zajímalo i mě, opravdu. 😉
Pojďme si popovídat o kulturních rozdílech… Kde začít?
Hajzly: vypadaj tady jako ucpaný a prkýnko není do celýho oválu, ale chybí mu ten prostředek vepředu, je to plný vody, ale nakonec to funguje, a skoro nikde nemají štětku, asi počítají, že to smeje to jezírko při spláchnutí. Ne vždy.
Dál.. Silnice jsou široký a rovný až je to nudný. Milý překvapení je Texas, sem tam zatáčky a kopečky. Já řídila kousek na Floridě a teď chvíli v Texasu. Dělíme to spravedlivě – Milan má delší a horší cesty. 😉
Všechno je větší. Myslíme tím všechno. Hrnek na pití ve fastfoodu, silnice, auta. To naše je skoro nejmenší, a to se v něm dá spát, a je větší, než byl náš pokoj v New Yorku.
Nějaký věci jsou prostě jak z amerického filmu 😀 a některý ne 😉 třeba jsme ještě neviděli Texasana v cowboyským klobouku a asi jen jednou mi někdo řekl, že USA je nejlepší země na světě. To bejvá ve filmech (nebo bejvalo v telce) docela hodně. Až si člověk říkal, jak musej bejt vymaštěný, že jsou tak nekritický. Ale ono to tady fakt nejlepší je, všechno funguje (jasně, maj svý hovna, ale všechno umějí držet nějak funkční), silnice bez děr, lidi milý i v NY (ne jako ve filmu). Úplně to asi není pocit splněnýho (americkýho) snu, ale takový to, když víš, že máš na sobě fakt Adidas a ne Adidos z tržnice. Obojí je tričko, ale origoš a tu vyšší kvalitu nějak poznáš… Těžko se to popisuje, ale je to tak.
Ještě je rozdíl v kempování. Když hledáš kemp, tak hledej campground. A nejlépe když mají primitive camping. To tady totiž znamená, že spíš ve stanu. Tvý místo je úhledně připravený bez žádnýho drnu, kamínků, nic, co by tě tlačilo. K tomu parkovací místo, u toho posezení, občas i elektrika. V každým kempu (zatím) čistý záchody a teplá voda.
Z Alabamy pokračujeme přes Mississippi (tam jen čur pauza) a do Louisiany do New Orleans. A tam láska. Hned. K městu. K lidem. K básníkovi, co se už skoro 10 let živí psaním básní na ulici, k muzice, k domům (některé na prodej), ke všemu prostě. Nekonečnej fesťák, kombinovanej s pohodou a jazzem. Sem chceš.
Bydlíme přes booking jak otrokářský páni v původním baráku, pokoje mají asi 5 m vysoký stropy, dřevěná podlaha, snídaně v ceně. V krásném old school stylu. Centrum i Francouzská čtvrť je v docházkové vzdálenosti, prakticky jdeš jen rovně.
Podle Trip Advisoru jsme našli seafood občerstvení (29.9712022N, 90.0676789W) s relativně levným a kvalitním jídlem, tam fronta, plno místních i turistů, jíme sice z igelitového pytle, ale je to lahoda. Jediný, co jsme tu nezvládli, je projet se místní starou tramvají, jezdí po starým městě, mají asi 3 linky a lístek stojí $3 na osobu na 24 h, což je cajk. Akorát to musíš mít přesně. Nejdřív jsme si museli rozměnit $100 a v tý další tramvaji nám řekla, že nám nemá jak vrátit ani na $10. Už je celkem odpoledne, tak to tedy vynecháváme.
Poslední den, poslední poválení, pak do města, kávička, tetovačka a hurá do Texasu. Neradi to tu opouštíme, nejen kvůli pohodlné posteli. 😉
V Texasu spíme první noc na pláži kousek od Houstonu. Pak trajektem zadarmiko mrknout do městečka na starou čtvrt a pak zase na cestu. Chceme zakotvit ve vesnici Sonora, dát si pivka v místním zapadlým baru, ale nic tady není. Jedeme kousek dál a spíme v kempu, odkud vyrážíme na trek po jeskyních. Ty se jmenují Caverns of Sonora. Už trochu přituhlo, ale do jeskyně se musí v kraťasech a tričku, tak uvidíme. 😉
Zatím pa
Jo a zatím jsme s letenkou každej na 38000 Kč, takže už je jasný, že rozpočet 50 překročíme.
(Report je z Března 2019)