Stát, město: Vietnam, Ha Giang Okruh: North extreme motorbike loop GPS Místa: 22.8264625N, 104.9858961E Okruh: 350km

Stručný popis: Ha Giang motorbike loop je okruh nejsevernější provincií Vietnamu. Cesta je dlouhá 350 km a rozdělena na 6 úseků (dle mapy z našeho hostelu). Celý okruh vám zabere 2-6 dní. Po cestě je značné množství zastávek, kde se dá kochat a nafotit hromadu fotek, takže si nedovedu představit jet ho pouze 2 dny. Cesta je mnohdy samá zatáčka, prudké stoupání a klesání.

TIP na cestu

ZobrazitV Ha Giang se mužete ubytovat již od 120Kč/osoba/noc.

ZobrazitCena/výkon: Klidné ubytování v překrásné přírodě se snídaní a zahradou k odpočinku i aktivitě od 630Kč/osoba/noc.

ZobrazitZájezd: Čtrnáctidenní poznávací zájezd za krásami severního a středního Vietnamu za 45 900Kč.

Z celého Vietnamu mě nejvíce zajímal sever. Takže se, po návštěvě známé Sapy, vydáváme s mojí spolucestovatelkou Lenkou do Ha Giangu, konkrétně na North extreme motorbike loop. Ubytujeme se v Ha Giang 1 Hostel, který byl, co si tak pamatuji, nejlevnější a opravdu hezký. Cena za půjčení motorky je zde vyšší než ve zbytku Vietnamu, ale na tenhle okruh se nevyplatí na motorce šetřit. Jsou tu i specializované půjčovny motorek. My si nakonec půjčujeme poloautomat z hostelu, kde si zároveň necháváme krosny a bereme si jen něco málo do batohu. Na cestu dostáváme mapu s vysvětlením co vidět po cestě a kde se ubytovat. Vzaly jsme si jednu motorku pro dvě a nebudu lhát, občas nám to do kopců nejelo. 🙂 Jelikož automaty už neměli, řízení pro mě nepřicházelo v úvahu a nakonec jsem za to ráda.

První den nám počasí moc nepřeje. Z Ha Giangu vyjíždíme za drobného mrholení a čím výš stoupáme, tím víc prší a přibývá mlha. Úplně nahoře se před námi zjevuje kavárna a my máme jasno, na chvíli se tam uklidíme. Během toho přestane pršet, mlha se rozestoupí a užíváme si krásného výhledu. Navíc zjišťujeme, že už jsme kousek od cílového města Quan Ba, které lze poznat podle dvou kopců připomínajících ženská prsa. 🙂 Jelikož se počasí umoudří, máme čas a chceme prozkoumat ještě trochu okolí, vydáváme se kousek za město. Jezdíme mezi políčky, kocháme se a objevujeme homestay v absolutním tichu uprostřed zeleně. Ubytování se mi nejdřív moc nezdá, ale nakonec musím uznat, že to byl dobrý tah. Večeříme v klasickém vietnamském stylu, kdy se na stůl nanosí v miskách několik druhů pokrmů. K tomu máme samozřejmě rýžovou pálenku. U stolu se scházíme s dalšími cestovateli ze všech koutů světa a užíváme si skvělý večer.

Další den není počasí o moc lepší. Posilníme se snídaní a vyrážíme na první zastávku, jíž má být jeskyně. Nejprve prudké stoupání, pak zas klesání nádhernou přírodou. Parkujeme ve vesnici a vyrážíme nahoru k jeskyni. Ta je obrovská a celá nasvícená, doslova ji prošmejdíme a když vylezeme ven, svítí slunce. Ideální na další cestu údolím podél řeky. Po cestě potkáváme místní, pracující na poli nebo ženy, co perou prádlo v řece a suší je na kamenech. Takže stále stavíme a fotíme. 🙂

Poslední dnešní zastávkou je rozhledna, akorát nám ještě před ní dochází benzín. Tady nejsou benzínky na každém rohu, takže to není radno podceňovat. Naštěstí se před námi na kopci objeví kouzelný dědeček, který jej prodává ještě za nižší cenu než na benzínce. Jsme zachráněny, takže vzhůru na rozhlednu. Z výhledů se nám doslova tají dech, všude jsou vidět hory a rozsáhlá rýžová políčka. Kocháme se poměrně dlouho a možná bychom zůstaly i na západ slunce, ale nahoře dost fouká, my máme hlad a nemáme ubytování. Pokus o večeři pod rozhlednou selhal, a tak sjedeme dolů do vesnice. Nechce se nám hledat ubytování, takže bereme první, co je po ruce. Trochu plesnivá komůrka, sdílený turecký záchod a všude plno hmyzu. Lenka se diví, že neprotestuju, ale uspokojuje mě teplá voda a dobrá večeře. 🙂

Třetí den vstáváme trochu unavené, ale balíme a jedeme dál. Podle mapy se pohybujeme kousek od čínských hranic. Rozhodnutí je rychlé, sjedeme z hlavní trasy a jen tak projíždíme vesnicemi. Dostáváme se opravdu až na čínské hranice, kde v budce sedí pohraničník a moc si nás nevšímá. Vtipkujeme, co by se stalo, kdybychom projely přes hranice, jestli by si toho vůbec všimnul, ale radši to zkoušet nebudeme. Uděláme pár fotek za závorou a jedeme zpět do vesnice. Stavíme na kafe, k našemu údivu paní mluví anglicky a uvaří nám opravdu skvělou kávu, na výběr máme teplou i ledovou variantu, stačí si jen vybrat. 😉 Další cesta je plná výhledů a zatáček, stavíme, fotíme a tak pořád dokola. Večer dojíždíme do neonového města a ubytujeme se.

Čtvrtý den nás čeká nejkratší úsek z celé cesty a také nejhezčí zastávka na celém úseku – přehrada Ma Pí Leng. Po cestě jsou různé vyhlídky, ze kterých si lze přehradu nafotit. Zastavujeme u první, kde se nejprve posilňujeme sladkými bramborami na grilu a masem na špejli. Taky fotíme, pak kousek popojedeme a zase fotíme. Máme milion fotek ze všech úhlů, tak jen sedíme, kocháme se a odpočíváme. Před námi už je jen sjezd do údolí. Nakonec se rozhodneme opět sjet z cesty a prozkoumat vesnice okolo. Přijíždíme k něčemu, co se tváří jako obchod. Najednou všichni ztichnou a jen na nás zírají, sem asi moc turistů nezavítá. 🙂 Krátce posedíme a vracíme se zpátky na hlavní silnici. Na programu je už jen ubytování a večeře.

I další den je před námi jen krátký úsek. Opět nasedáme a vyrážíme za výhledy. Po cestě je odbočka, kterou úspěšně míjíme. Dojedeme do vesnice, dáváme si kafe a probíráme, jestli se na odbočku, která nebyla nijak značená, vrátit nebo jet rovnou do Ha Gingu. Poslední úsek je nejdelší, ale k vidění už toho po cestě moc není. Shodneme se na tom, že zkusíme najít odbočku, když se to nepodaří, pojedeme rovnou do cíle. Je to ještě cca 150 km, ale čas na to máme. Odbočku sice najdeme, ale po chvíli se normální cesta mění v rozbitou a pro nás trochu nesjízdnou. Nakonec to vzdáváme a míříme do Ha Giangu.

Cesta se tváří jako hlavní, takže to nebude problém. Dobrá silnice je jen do půlky, pak přichází štěrk a díry. Cesta je horší a horší. Do toho nás předjíždějí ještě autobusy a kamiony, nejlépe v zatáčkách a do kopce, jak je to v Asii zvykem. Nezávidím Lence řízení a v duchu řídím s ní. Po cestě sledujeme patníky odpočítávající počet kilometrů. Dostáváme se na posledních 50 km, máme naklepané zadky, ale říkáme si, že to už prostě dojedeme. Za soumraku přijíždíme do Ha Gingu a přichází neskutečná úleva. Vracíme motorku, poté přichází sprcha, večeře a řádná oslava dojezdu. 🙂