Thajsko, Bangkok – Sathorn Unique: Cesta na mrakodrap duchů

Tento článek má 133 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Bangkok - Sathorn Unique: Cesta na mrakodrap duchů
náhledMěsto: Bangkok
Ostatní informace
Místo: 13.7169725N, 100.5154097E
Doprava: Doporučuji říční MHD. Samo o sobě zážitek.
Přístup: V březnu 2015 100Bath vstupné a vcelku neomezený přístup s možným přenocováním.
Stručný popis: Sathorn Unique je 185m vysoký mrakodrap, má 49 podlaží a je jeden z nejvyšších v Bangkoku, čímž nabízí parádní výhled na celý Bangkok. V roce 2015 byl prakticky volně přístupný, ale po sebevražedném skoku jednoho Švéda (tipuji spíš pád) se situace změnila. Rozhodně si myslim, že před případnou návštěvou Bangkoku stojí za to zapátrat nad aktuální situací a možnostmi mrakodrap navštívit.

Březen 2015. Do Bangkoku Jsme dorazili s tatíkem z Patayi na dvě noci. Nejprve koupačka na střeše hotelu, tatík následný relax a spánek a já vyrážím do města, někam do centra. Mám tam sraz s jeho známými z Patayi. Vybíhám z hotelu, stopuju si svoji motorikšu a v kočáru si to valim ulicema Bangkoku, klasickej mastňák. 🙂

V domluvený hospodě (ty vole, našel jsem to) dáváme několik piv a vyrážíme směr Jazzklub. Tady se venku na cígu dovídám od holandského párečku o nedostavěným mrakodrapu Sathorn Unique, který je za 100 bathů volně přístupný. Pecka. V ten moment mi je jasný, že tam druhý den musím na západ slunce být. Vytahuju hotelovou mapu, nechávám si kroužkovat point, chvilku ještě povídáme a vracím se k pivu a poslechu muziky.

Druhý den máme s tatíkem v plánu nějaké ty chrámy, ležícího Budhu, kterého chtěl vždycky vidět a další podobná krásná díla. Každopádně blíží se čas a já už mám malou potřebu se trhnout směr Sathorn Unique. Sice už jsem nějakej ten pátek dospělej, ale prostě nemůžu říct „Tati, včera jsem v hospodě (můžu říkat JazzClub jak chci, táta uslyší stejně hospodu) slyšel o bezva místě. Někde támhle asi 6 km je opuštěnej 49. patrovej mrakodrap. Ideálně se tam dostanem lodní dopravou po řece. Jezdí tu po řece pět linek a dvě nebo tři linky nás tam dovezou. Strávíme tam dvě hodiny, protože si tam chci nasnímkovat západ Slunce a pak metrem pojedeme domů. Ani nevim, jestli to je legální, ale pojedeš se mnou?“ Tátu znám, takže beztak bych jel sám a zbytečně by se o mě bál 5x víc, než se bojí běžně. Takže se trhám (promiň tati), táta si bere taxi na hotel a já celý tohle martýrium absolvuji sám.

Z chrámu Wat Pho to podle mapy beru nejkratší cestou k řece, kde staví MHD lodě. Vědom si toho, že tohle prakticky nemůžu nijak podělat naskakuju do nejbližší lodě, která k zastávce přijela. Trochu nemilé překvapení, když jsem se po chvilce ocitl jen na druhém břehu řeky.. Podělal jsem to.. Jedu tedy zpět a už trochu s rozmyslem koukám na ty lodě, které jsou rozděleny na 5 barev, z nichž většina má zastávku kousek od Sathorn Unique. Dorážim na místo a už stojim malé velké výzvě. Nikde ani noha a předemnou 185. metrovej mrakodrap. Nasazuji kameru na hlavu a vyrážim. První nohy, který potkávám jsou nohy psí, ale ty jsou v klidu a zrovna se válej. Nou stres. Další nohy už jsou nohy lidský a cápek jde vybrat vstupný na věc, která není jeho. Je to vyčuraný, ale chci tam jít. Takže zkouší 200bath, já zkoušim 15bath, tak nabízí 100bath a já souhlasim. Měl jsem to smlouvání trochu jednodušší, pač jsem věděl, že kilo dával i Holandskej páreček.

Prvních pár pater si říkám, že jsem tady asi úplně sám, což přidáva na adrenalinu, ale po chvíli už potkávám sem tam nějaké lidi. Občas se v nějakým patře zastavim, porozhlédnu se, uspěšně se povyhejbám šachtám i jinejm dírám v podlahách, mrknu z nějakých balkónů na výhled, ale vesměs to ženu nahoru, západ Slunce se blíží. Už po schodech, na kterých prd vidim, si trochu nadávám, že nemám čelovku. Kór, když se zpátky chystám až po západu Slunce. Klasika. Ale i tak cesta letí a na schody se už pomalu dere světlo a já už tušim vrchol. Docela vyflusanej nastupuju do posledních schodů a vynořuji se na střeše Sathorn Unique. Ačkoliv tomu nic nenasvědčovalo, tak na střeše mě překvapilo to množství lidí, kteří si též přišli užívat hrubou stavbu tohoto 18 let neknutého mrakodrapu. Vypadalo to jak na nějaký hodně dobrý párty. V tenhle moment si uvědomuji zásadní a hrubou chybu, které jsem se dopustil. Já jsem si nahoru nevzal žádný pivko.. Jsem vůbec normální? Já se táhnu na západ slunce a nemám sebou žádný pivko, tvl… S mírným pocitem zklamání procházím střechou, zaujímám dobré a osamocené místo na západ slunce a sundávám kameru. Na natočené záběry z celé cesty se můžete mrknout v přiloženém videu. Je to nesestříhané, ale většina pasáží je zrychlená, tak se to dá. Případně mrkněte začátek (smlouvání) a pak se postupně proklikejte na konec..

Následně se rozhlížím, procházím střechu, koukám na ty šílence, který se tu procházejí po různých římsách a betonových překladech s čouhajícími roxory. Říkám si „Magoři nebo frajeři?“. Asi se dají uznat obě varianty. Sem tam si tyhle šílence fotim a nátáčim, ale upřímně jsem z toho neměl úplně dobrej pocit. Představa že někomu ukazuji fotky se slovy „tady je týpek na římse a tady už je jen římsa“ nebo „tady video týpka na římse a koukej jak letí dolů“, není zrovna moje vysněná reportáž z dovolený. Nedej bože, kdybych ho rozhodil, tím, že si ho natáčím.. Ten jeden hovaďák to měl z jedný strany až na zem, což mohlo být zhruba 175m a z té druhé „jen“ nějakých 15m. Něco málo je na i na konci toho videa a na fotkách. Doporučuji pak zhlédnout i další videa ze Sathorn Unique od různých parkouristů. Fakt pecka.

Atmosféra panující na střeše a parádní výhledy na celý Bangkok mě zase naplnily pocitem nadšení, který mi už nekazí ani ten zbytek teplý Fanty. Na střeše trávim asi dvě hoďky a za šera vyrážim dolů. Připadá mi, že vetšina lidí se tady chystá strávit celou noc a vlastně proč ne? Pokud si i v případné opilosti zachovají zdarvý rozum a nebudou nikde lozit žádný kraviny, tak to může být parádní noc nad osvětleným Bangkokem za 100Kč na osobu. 🙂 Po cestě dolů ještě stíhám prolízat několik místností a chodeb. Fakt super, ale začíná bejt už tma a já tu čelovku prostě nemám, tak zrychluji tempo a pod dohledem tentokrát hodného psího gangu opouštím mrakodrap a letím na metro směr hotel.

Pecka trip, rád bych Vám ho vřele doporučil, ale co mám informace (neověřoval jsem), tak přístup na mrakodrap je již uzavřen. Prý se tam dá dostat, ale nemám moc tušení jak, ale o to, to může být ještě peckovější zážitek, tak případně hodně štěstí! 😉

Video autora článku

Další článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes