Indonésie, Bali – Země chrámů, kávy, výborné kuchyně a nádherných míst

Tento článek má 106 zhlédnutí
1 hvězda, Nebuď labuť :)2 hvězdy, To mě mrzí... :(3 hvězdy4 hvězdy, Děkuji :)5 hvězd, Paráda! Děkuji (No Ratings Yet)
Loading...
Stát, ostrov: Indonésie, Bali
GPS Místa: 8.3552789S, 115.1166342E
Stručný popis: Bali je nádherný ostrov s úžasnou kulturou, moc milými lidmi a hlavně s naprosto odlišnou mentalitou od té naší. Tento ostrov pro mě byl dlouho velkým snem a ten se mi splnil. Po mé první zkušenosti jsem se okamžitě zamilovala do Asie.
TIP na ubytování na ostrově Bali
ZobrazitMěsto Kuta: Nachází se na jihu ostrova a je nejrozšířenější turistickou destinací vhodnou pro surfing, rekreaci a noční život. Ubytování od 120Kč/osoba/noc.
ZobrazitMěsto Lovina: Nachází se na severu ostrova a je tu větší klid, úžasné potápění, delfíni a známé vodopády. Ubytování od 120Kč/osoba/noc.
ZobrazitZájezd: Ceny zájezdů do Indonésie na ostrov Bali startují na 24 000Kč.

„Je zhola zbytečné ptát se, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.“
Seneca

Jelikož to byla naše první cesta přes půl světa, jely jsme s cestovkou. Dnes už bych o tom ani trochu nepřemýšlela a jela rovnou na vlastní pěst.
Je zde bezpečno, ubytování je velice levné, pokud jste dobrodruzi a jedete si užít to, co je tam venku a ne luxusní hotel, dá se bez problému najít pokoj od £6 (+/- 200 Kč) pro dva.

 

Doprava po Bali

Co se týče dopravy, je to země skútrů. Každý tu jezdí na skútru. Běžně je tu k vidění 4členná rodinka na jednom motocyklu. Určitě popřemýšlejte si jej také zapůjčit, ve městech jsou k dispozici na každém rohu. Jen počítejte s tím, že se tu moc nehledí na pravidla silničního provozu, připadalo mi, že si každý jezdí, jak se mu zlíbí.
Ostrov je malý a přejede se z jednoho konce na druhý za cca 4 hod. Další možností je chytit si taxi, nic drahého. Jen pozor na skutečnost, že se ostrov dělí do několika regionů a pak může být problém dostat se nazpět, pokud nepožádáte taxikáře, aby na vás počkal. Jestli jste více pro eko přepravu, tak zkuste kola.

 

Víza na Bali

Pokud jedete na dobu kratší než 30 dnů, není třeba nic řešit dopředu. Na letišti si zažádáte o „Visa on Arrival“, prokážete se platným pasem, zpáteční letenkou, zaplatíte 35 USD a dostanete razítko do pasu. Pokud jedete na 30-60 dnů, už je třeba si žádat předem na indonéské ambasádě, kde vyplníte formulář s žádostí o turistické vízum, prokážete, že máte platný pas, zpáteční letenky, itinerář na cestu v angličtině, dostatek peněz na kontě a opět zaplatíte stejnou částku, tedy 900,- v přepočtu na Kč. Pokud jedete na delší dobu, je to už mnohem komplikovanější.

 

Počasí

Na Bali jsme byly v únoru, kdy pomalu končilo období dešťů, a tak jsem měla strach, že nám celý pobyt proprší. Ačkoli pár dní pršelo, dovolenou nám to nezkazilo. Naopak je pak teplo, pro nás Evropany trochu snesitelnější. Teplota neklesá, je téměř celý rok vedro, tudíž si dále můžete užívat tropů, pokud vám nějaká ta kapka nevadí. My jsme zvyklé z Anglie 🙂
Asi je lepší se vyhnout dovolené v prosinci a lednu, kdy je období dešťů v plném proudu a občas se připojí i vichřice.

 

Oblečení

Kraťasy, tričko a plavky. Víc nevyužijete, pokud nejedete do hor. Tam už je počasí chladnější a doporučovala bych delší kalhoty a mikinu. Nezapomínejte na čepici, ta se vám bude hodit každý den. Případně si můžete cokoliv dokoupit zde, hadříky jsou tu levné, poslouží i jako suvenýr, a dotěrným prodavačkám v pouličních stáncích určitě uděláte velkou radost. 🙂

 

Kuchyně

Moc jsem se zamilovala do indonéské kuchyně. Celkově je Bali mix okolních kultur a o jídle to platí taktéž. Jako přílohu podávají většinou rýži a nudle. Hodně jsou k dostání ryby a mořské plody, což já bohužel ocenit neumím, jelikož „frutti di mare“ prostě nemohu pozřít. Zato Veru si je chválila. Ale zkrátka jsem rozhodně nebyla, hojně se tu totiž jí i kuřecí, vepřové a hovězí. A ty dezerty! Mňam!!!

Protože jídlo moc milujeme, zúčastnily jsme se jednodenního kurzu balijské kuchyně. Ještě předtím jsme si došly na tradiční tržiště koupit potřebné suroviny.

Tajemství skvělých chutí tkví v koření a vývarech, které jsou základem pro všechny omáčky. Používají spoustu zeleniny a ovoce, proto není divu, že jsou tak štíhlí. Kromě sójové omáčky, kterou tady milují a strkají ji skoro všude, tu nenajdete žádné umělé náhrady a dochucovadla.

  • Sate – většinou kuřecí, hovězí nebo rybí, naložené kousky masa na špejli, přirovnala bych k naším špízům, podává se s burákovou omáčkou (nejlepší omáčka, jakou jsem kdy jedla!)
  • Nasi Goreng – smažená rýže, většinou podávaná s již zmíněným sate, burákovou omáčkou a volským okem
  • Mie Goreng – obdoba předchozího, akorát s nudlemi
  • Babi Kecap Manis – vepřové ve sladké sójové omáčce
  • Bubuh Injin – pudink z černé rýže
  • Godoh Biu – smažený banán

Nezapomeňte ochutnat hadí ovoce, které je původem z jihovýchodní Asie a Indonésie, a užijte si mladých kokosů, které vám tu naservírují na stůl za pár šlupek.

Restaurace si vybírejte podle hostů, hlavně kde jí nejvíce místních, vyhýbejte se těm prázdnějším, jídlo tam nejde tolik k odbytu a nemusí být tím pádem čerstvé, díky čemuž můžete přijít k nevítaným střevním problémům. Vše potřebné si též můžete opatřit v supermarketech. Cen se bát nemusíte, je zde levněji než v ČR.

K dostání z místního alkoholu jsou piva Bintnag, rýžové pivo Brem a rýžová pálenka Arak, kterou jsme měly možnost ochutnat v koktejlech, ale i samotnou, brrr…

vývozce kávy na světě a specializuje se hlavně na robustu. Jako jedna z mála zemí však produkuje Kopi Luwak, tzv. cibetkovou kávu. Název vznikl podle šelmy cibetka, která žije v Asii, Africe, ale i v jižní Evropě. Živí se hmyzem, malými ptáčky a tropickými plody. Kávovými „třešničkami“ se však živí jen indonéské cibetky. Vybírají si jen ty nejlepší kousky, proto je tato káva tak kvalitní. Projde jejím trávicím traktem, kde dojde k fermentaci slupky, která ovlivňuje výslednou chuť kávy. Po vyloučení z těla je sesbírána sběrači. Ročně se sesbírá jen malé množství takto zpracovaných zrnek, zvířata v zajetí totiž plody kávovníku nechtějí, proto je cena kávy tak vysoká.

Navštívily jsme jednu z plantáží, kde se pěstuje káva, čaj, koření a hlavně jsme měly možnost se podívat, jak se postupuje při zpracování Kopi Luwak. Též jsme zde měly tu čest kávu Luwak ochutnat. Spousta baristů si myslí, že tato káva je přeceňovaná, mně ale chutnala.

 

Která místa navštívit

Chtěly jsme ochutnat také trochu místní kultury, a tak jsme si pronajaly průvodce s jeepem a řidičem na celý den. Vyrazily jsme po několika chrámech. První z nich byl Pura batu bolong, doslovně přeloženo „skála s dírkou“ a když se podíváte na scenérii, jistě pochopíte proč. Při obhlídce chrámu nás stavělo mnoho místních studentů a chtěli se s námi vyfotit. Průvodce nám vysvětloval, že jim nikdo neuvěří, že tam byli, pokud si nedonesou foto s turisty, což mi přišlo velmi vtipné. Dalším, na který jsme vyrazili, byl Baturaku temple. Je umístěný na druhém nejvyšším bodě na Bali a před vstupem si musíte obléci takzvaný sarong, který musí mít každý, kdo chce vstoupit. Po cestě se nám poštěstilo něco neuvěřitelného. Na silnici jsme potkali pohřební ceremoniál, což je něco naprosto nezapomenutelného. Pro Bali velmi významná slavnost a pro mě snad nejlepší zážitek z této dovolené. Vystoupily jsme z auta a pokračovaly jsme s průvodem. Místní na nás pokřikovali, mávali a usmívali se, no prostě běloši v Asii. Kdo zažil, ví, o čem mluvím. Průvodce nám řekl, že to se jen tak někomu nepoštěstí zažít. Ještě chvíli jsme přihlíželi vrcholení slavnosti a pálení těla, poté jsme se vrátili zpět do auta a pokračovali v původním plánu.

Poté jsme se vydaly podívat na rýžová pole, ale chytl nás obrovský liják, takže jsme toho bohužel moc neviděly. Ale doporučuji vyrazit, jsou pro Asii velmi typická. Posledním chrámem, který jsme navštívily, byl Pura ulun danu bratan, který se stal symbolem pro Bali a nachází se v horách na jezeře Bratan.

A když jsme u těch chrámů. Každá bohatší rodina má na svém pozemku vlastní, postavený dle přísných pravidel, zahrnujících např. na kterou světovou stranu má být otočen atd. Údajně se jich na Bali vyskytuje více než samotných obytných domů.

 

Dary bohům

Pokud jste tuto zemi navštívili nebo plánujete navštívit, jistě si všimnete malých, barevných, květinami zdobených košíčků před každým domem, no prostě všude. Jsou to dary bohům, které místní ženy vlastnoručně vytvářejí. Tuto dovednost se dívky učí po generace od starších členek rodiny. Tato titěrná práce zabírá hodiny, protože každý je originální. Ale také je to pro rodiny business, takže pokud jste moc zaměstnaní si udělat své, jednoduše zajdete na tržnici a koupíte si vyrobený.

Obětují bohům 3x denně, při každém jídle. Dávají jim cokoliv, co je součástí jídelníčku a co si myslí, že by je mohlo uspokojit. Takže v nich najdete bonbony, sušenky, ale také rýži a další.

Chci se sem jednou znova vrátit, nejlépe to spojit s nějakou větší túrou po Indonésii, protože tahle země je prostě nádherná, přesně taková, jak o ní mluví v Jíst, meditovat, milovat.

Zdroj informací o kávě: Kniha o kávě (Petra Veselá)

Další článek
Předchozí článek

Související články

Zanechte komentář

Powered by WordPress | Designed by: buy backlinks | Thanks to webdesign berlin, House Plans and voucher codes