Stát: Indonésie Místo: Spojení mezi ostrovy Bali a Jáva GPS Místa: 8.5466267S, 115.1664989E Zastávka na Bali: Mengwi Terminál

Stručný popis: Jáva a Bali jsou sousedící ostrovy v Indonésii. Oba ostrovy mají rozhodně co nabídnout, jak přírodně, tak i kulturně a pokud už se nacházíte v těchto místech, tak je škoda si jeden z ostrovů nechat ujít. Jáva ještě není tak turistická jako Bali, ale to taky znamená, že tam nenajdete tolik služeb pro turisty jako na Bali.

TIP na ubytování ve městě Probolingga

ZobrazitVe městečku Probolingga najdete ubytování už za cenu kolem 150Kč/osoba/noc.

ZobrazitCena/výkon: Krásný čístý hotel se snídaní v centru Probolingga 430Kč/osoba/noc.

ZobrazitZájezd: Ceny zájezdů do Indonésie na ostrov Bali startují na 24 000Kč

Občas se mě někdo ptá, jak se dostat z Bali na Jávu, pokud nechce letět. Na Bali vyhledejte autobusový terminál Mengwi, odkud jezdí všechny přímé autobusy na Jávu. Terminál je asi 20 km od Kuty a nějaký místní svoz na nádraží funguje pouze z Ubudu, víc nebylo v mých silách zjistit. Nemusíte se starat ani o trajekt mezi Jávou a Bali, lístek na něj je již v ceně autobusu. Nejčastěji míří cestovatelé do Probolingga (město nejblíž Mt. Bromo), Yogyakarty (Jogdžakarty), Surabayi a na Mt. Ijen. Cestu na Mt. Ijen jsem po vlastní ose nepodnikala, protože je velmi komplikovaná. Cesta do Probolingga trvá 8h, doporučuji vzít spíše denní autobus, pokud nechcete stepovat ve 3h ráno v Probolinggu. Do Yogyakarty (Jogdžakarty) pojedete cca 20 h, dejte si pozor, poslední autobus jede ve 13 h! Co se týče Surabayi, mám vyzkoušený pouze vlak do stanice Banyuwangi Baru, Kaliporo, odkud jezdí trajekt/bus na Bali. Existují i jiné možnosti? Rozhodně! Hlavně, když vám ujede přímý autobus jako mně. 🙂

Cesta z Jávy zpět na Bali byla asi nejšílenější cesta, jakou jsem kdy podnikla a po které už jsem si řekla, že jsem si vážně měla koupit letenku. Ujel mi totiž přímý bus na Bali. No jo, ještě jsem se nenaučila chodit včas, v Asii je přece na všechno dost času. Místo, abych si dala v Yogyakartě (Jogdžakartě) jednu noc navíc, rozhodla jsem se zvolit náhradní cestu – 2x vlak, trajekt, bus a skútr = 24h na cestě.

Ve 20 h jsem nasedla do vlaku v Yogyakartě (Jogdžakartě) směr Surabaya, kde musím přestoupit na další vlak. Tam mě to ve 2 h ráno vyplivlo. Další vlak mi jel v 5 h ráno. Vyšla jsem tedy ven z nádraží a rozhlédla se. Tři bílí turisti tady spí před nádražím. Haha, nejsem jediná bílá, kdo si lehá, kam zrovna potřebuje. Já potřebuju jíst. Místní mi radí, ať si jdu dát rýži k pojízdnému stánku a vedle mají prej levný kafe. Dostávám stoličku a už se cpu mezi místníma typickým indonéským pokrmem Nasi Goreng. Borec to tam uvařil na metru čtverečním a je to výborný. Sedím mezi starší muslimkou a takovým mladíčkem. Ona umí trochu anglicky, on vůbec. Jedem stejným směrem, takže s nimi trávím 3h do dalšího vlaku. Muslimka nakonec za nás všechny platí a ještě dostávám čaj. Snažím se je aspoň uplatit cigárama z Vietnamu, na oplátku dostávám hřebíčkový.

Mladíček jde se mnou koupit lístek. Ještěže tak, právě se otevřely pokladny a je to boj. Jdeme už přes turniket na nádraží a chceme si oba ještě zapálit. Na nádraží se nekouří, jen policajti na konci mají popelník a sezení. Jdeme k nim. Jasně, sedněte si. Sedím naproti 3 policajtům a snažím se nesmát. Nejradši bych si je vyfotila. Ptají se mě, odkud jsem… „z Čech“ … „áá dobrý fotbalisti,“ naznačuje nohou. Haha, to jo a drzý holky. 🙂 Tohle mě tady prostě baví, žádná trapnost, žádný ostych, všichni se baví dohromady, aniž by se znali. Ve vlaku se natahuju přes sedačky, předtím jsem totiž vůbec nespala. Nenápadně si mě fotí muslimka, aspoň by si mohla vypnout zvuk foťáku. 🙂 Snažím se nesmát a dělám spící.

Vystupuju na Banyuwangi Baru a mám namířeno na trajekt. Cestou potkávám spoustu naháněčů. Ignoruju je a jdu do krámu. Kousek dál stojí autobus. Jdu se zeptat. 80 tisíc rp? Nevím, kolik to stojí, ale rozhodně ne 80. Platím 59 tis. rp, protože víc v peněžence nemám. Peníze mám ještě bokem, ale nehodlám je vytahovat. Nasedám do autobusu mezi místní a jedeme na trajekt. V autobuse se kouří, prostě jinej svět. Po snad 5 h sunutí se v zácpě konečně dorážíme na terminál Mengwi. Na posledních 20 km si volám Grab (něco jako Uber), přesněji mototaxi, protože je to levnější. Musím ale z nádraží trochu popojít, protože místní taxikáři nemají tuto společnost rádi a zakázali jim tam vjezd. Mototaxi přijíždí a já nasedám. Dorážím do svého hostelu v Kutě přesně ve 20 h. Cesta to byla dlouhá, ale rozhodně plná zážitků!

Sponzor článku: V Indonésii pijí lidé vedle kávy i kratom. Přírodní nakopávač z Indonésie pro potlačení únavy a zlepšení nálady.